Cílem šroubovacího úkolu je buď připevnění šroubu definovanou upínací silou (přídržnou silou) nebo provedení určitého nastavovacího nebo demontážního pohybu.
Připevnění šroubu definovanou upínací silou
Nejdůležitější případ použití je připevnění šroubů definovanými upínacími silami. Upínací síla by měla být taková, aby na jednu stranu byla zajištěna naplánovaná funkce při každé provozní síle a na druhou stranu, aby nebylo překročeno povolené zátížení šroubového spoje.
Problematické jsou často neznámé rozměrové tolerance spoje (jak na sebe díl sedí) a (montáží podmíněné) výkyvy dosažené upínací síly.
U sériového šroubování nelze prakticky zprostředkovat upínací sílu.
K řízení montážního procesu je třeba se uchýlit k nepřímým měřicím veličinám. Zpravidla je to utahovací moment šroubování. Potřebný utahovací moment může být dosažen z upínací síly dle vzorce VDI 2230.
Kromě toho lze experimentálně určit i další úlohy jako úhel otočení, časy zašroubování, hodnoty tření atd., které slouží jako vodicí veličiny pro montážní proces. Referenční hodnoty naleznete v tabulkách dole.
Zpravidla lze použít další nepřímé měřicí veličiny k určení upínací síly přes měření délky. Tyto postupy jsou však velice nákladné a v praxi nemají žádný velký význam.
Vzhledem k praktické proveditelnosti má velký význam krouticí moment jako určující měřicí veličina.
Provádění nastavujících a demontážních procesů
V těchto případech je popisující procesní veličinou buď rozměr délky (hloubka zašroubování nebo vyšroubování) nebo rozměr úhlu (počet otočení). Tyto velikosti mohou být evidovány přímo díky měřicím systémům nebo nepřímo – časem.
Příklad: Montáž připojovacích svorek
Pro usnadnění pozdějšího připojení je svorkový šroub utažen v prvním kroku na definovaný krouticí moment a následně je zpět otočen na určitý úhel.